Vojta Mlynář a jeho atletická sezóna 2017

Mladý junior Vojta Mlynář je bezesporu nejlepším atletem ústecké Jiskry letošní sezony. Čtyři tituly mistra ČR, 5. místo na Mistrovství Evropy juniorů, vítězství v mezistátním juniorském utkání, zlato na Diamantové lize v Curychu, 1. místa na mítincích Memoriál Ludvíka Daňka či Velká cena města Chebu, navíc v rekordním čase. To jsou letošní vizitky půlkaře, který se připravuje takřka v domácích podmínkách.

Položili jsme mu několik otázek :

Vojto, po skvělé halové sezoně jsi vstupoval do té letní části právem s vysokými očekáváními. A i ta letní sezona ti opravdu vyšla a můžeš s ní být spokojený, že?

Určitě, s touto sezonou jsem moc spokojený. Vždycky to ale může být i lepší, a proto mě mrzí, že jsem se vinou zranění nemohl účastnit MČR mužů, kde jsem chtěl získat ten nejcennější titul.

Úspěchů a medailí ale jsi získal celou řadu. Kterého výsledku si ceníš jako toho nej?

Nejvíce si určitě cením výsledku na juniorském mistrovství Evropy v Grossetu v Itálii. Byl to obrovský zážitek a povedlo se mi přes rozběh a semifinále probojovat až do finále, což byl můj sen. Ve finále jsem ale udělal taktickou chybu a ta mě nakonec stála cenný kov, na který mi chybělo 32 setin sekundy. I tak je ale páté místo skvělým úspěchem a navíc to byl i nejlepší český chlapecký výkon na tomto šampionátu ve všech disciplínách.

Předpokládám, že hned za ním bude vítězství na Dimantové lize v Curychu, přibliž nám ten závod.

To byl další skvělý zážitek, dostal jsem pozvání od švýcarských pořadatelů k závodu na 800 m mužů do 23 let. Podařilo se mi tu porazit i několikanásobného mistra Evropy, norského Jakoba Ingebrigtsena. Na mítinku panovala úžasná atmosféra, kterou jsem do té doby nikdy nezažil. Také jsme se tu setkali s atlety, které obdivujeme v televizi. Opravdu jsem rád za tu šanci a moc jsem si to užil, vítězství byla krásná třešnička na dortu, která vyšla aspoň tady, když ne v Grossetu.

Jak sis užil před vyprodaným kotlem curyšského stadionu čestné kolečko pro vítěze s českou vlajkou přes rameno?

Bylo to parádní. Spoustu lidí po mě chtělo podpis (na papír, do sešitu, na oblečení), také padlo několik selfíček. V hledišti mě zdravilo i hodně českých fanoušků, což bylo na takové akci super.

Vraťme se zpět na české ovály. Tvůj zlatý závod na juniorském mistrovství v Jablonci nad Nisou byl velmi parádní a odvážný

Chtěl jsem běžet na rekord mistrovství, takže jsem do toho musel jít po hlavě a běžet si svůj sólo vlastní závod hned od startu.  I přes silnější protivítr mi to vyšlo a stal jsem se prvním českým juniorem historie, který zaběhl na MČR 800 m pod 1:50.

A co Velká cena města Cheb a tvůj rekordní zápis v českých tabulkách?

Musím přiznat, že to byl nejtěžší závod sezony. Bylo to dva dny po návratu z ME a nebyl jsem vůbec namotivovaný. Měli jsme tu ale skvělý souboj s Lukášem Symerským z Vítkovic, který na ME běžel 1500 m, takže kilometr je vzdálenost, kde jsou naše síly srovnatelné. Nakonec jsem byl úspěšnější já a zaběhl tak nový český rekord.

Závodil jsi letos v atletických kotlích naplněných diváky i na stadionkách, kde fanoušci málem překáželi v osmé dráze. Co ti vyhovuje víc?

Jednoznačně velké stadiony, které jsou plné diváků. Mám rád skvělou atmosféru, která mě vždy vyhecuje k lepším výkonům. Jako tomu bylo v Curychu na Diamantové lize nebo na ostravské Zlaté tretře, kde jsem pomáhal rozběhnout závod právě pro kamaráda Lukáše Symerského, aby splnil limit na ME.

Vítkovický stadion ti letos svědčil, právě tam sis zaběhnul při extralize vynikající osobák. Právě v  soutěžích družstev jsme tě letos vídali v dresu Vítkovic, kde jsi hostoval. Jak jsi byl s tím spokojen?

Ve Vítkovicích se mi moc líbilo, je tam skvělé prostředí i parta. Na tento stadion mám dobré vzpomínky, protože v roce 2015 jsem tu získal dvě stříbrné medaile na MČR dorostu a letos při extralize se mi podařilo zaběhnout super osobák na 800 metrů. A věřím, že to nebyl můj poslední vítkovický rok. V příštím roce bych chtěl zde v udělat nějaký dobrý výsledek na Zlaté tretře a pak na MČR do 22 let.

I když jsi věkem ještě junior, nebál ses závodit s dospělými. U nás s Kubistou, Sasínkem či Šnejdrem, v zahraničí ses letos utkal s například s medailistou mistrovství světa Amelem Tukou, američanem Centrowiczem, britem Learmonthem nebo keňany Kipketerem a Kinyamalem. Jaká to byla pro tebe zkušenost?

V Česku vím, že se dá závodit s každým. I když borci z pražských klubů mají mnohem lepší podmínky než já, odběhli jsme spoustu vyrovnaných závodů. Když jsem ale běžel s černochy nebo nejlepšími Evropany, tak jsem poznal ten velký rozdíl mezi mnou a světovou špičkou.

Černou můrou všech sportovců jsou zranění. Jak v tomto směru vypadala tvoje letošní sezona?

Bohužel jsem letos musel vynechat i důležité závody kvůli zranění hamstringu. Nejvíc mě mrzí zranění při Mistrovství ČR dospělých v Třinci, kde jsem se cítil ve výborné formě. V tomto směru chci poděkovat mému masérovi Lukáši Krejčímu, který mi moc pomáhá nejen s řešením těchto problémů, ale také mě naučil správnému sportovnímu přístupu a mnoha dalším věcem.

Sport ti zabere asi spoustu času, a jak se ti daří skloubit tréninky a závody se studiem?

To je pravda, ale učitelé na Soukromém letohradském gymnáziu, kde studuju, jsou tolerantní, podporují sportovní aktivity studentů a nemají problém mě uvolnit na závody nebo soustředění. Samozřejmě si ale všechny známky musím po návratu doplnit.

I když se zdá, že běhat je levný sport, tak určitě se bez finanční pomoci neobejdeš, že?

Na této úrovni je opravdu už finanční pomoc potřeba. Spoustu peněz stojí soustředění, regenerace a sportovní vybavení. Jsem vděčný za finanční podporu Města Ústí nad Orlicí, která mi usnadnila přípravu. Taky chci moc poděkovat rodině, která mi velmi pomáhá a dává to nejlepší. Velké díky patří i celému našemu týmu na čele s trenérem Janem Venclem a již zmiňovanému Lukášovi. Bez těchto lidí bych nikdy nebyl na takové úrovni, na které nyní jsem

Držíme ti pěsti a přejeme hodně zdraví a elánu do další sezóny.